Termín: 1. 5. 2021 – přesně podle celoročního plánu

Všechno ostatní ovšem podle plánu nebylo. Náš 17. ročník jarního pochodu nebyl ani mezinárodní ani jarní a účastnila se ho podle protipandemických opatření pouze malá skupinka přátel.

Na tomto místě musím vložit malou zmínku z historie naší skupiny. Hned po založení Přátel přírody v Jablonci navázal výbor spolupráci se skupinou Naturfreunde v Löbau. A když vznikla myšlenka pořádat každoročně jarní pochody jako zahájení turistické sezony, bylo jasné, že to bude akce otevřená i přátelům ze sousedního Saska. Proto tedy jarní mezinárodní pochod. Po mnoho let byl autorem tras a jedním z organizátorů pochodů kamarád Werner Krause. Díky své sbírce historických pohlednic, navrhl také pro řadu ročníků diplom pro účastníky pochodu. Loni v prosinci se Werner dožil 80. narozenin, které jsme s ním bohužel vinou koronaviru nemohli oslavit. Protože náš jubilant už nebydlí v Jablonci, ale na severní straně Jizerských hor v Libverdě, rozhodli jsme se ho požádat, aby pro nás ještě jednou naplánoval trasu pochodu – 17. ročníku v okolí svého současného bydliště.

V sobotu jsme se za ním vypravili vlakem a strávili společně několik hodin v okolí Hejnic. Část trasy nás vedla po staré poutní stezce, která kdysi vedla z Liberce k hejnické bazilice, nazývané také český Mariazell. Tradičně měl Werner jako průvodce pro nás spoustu zajímavých informací. Došlo i na opožděnou gratulaci, jen posedět společně za stolem nebylo možné. Tedy vlastně bylo – našli jsme opuštěný zahradní altán u prázdného penzionu. Typický obraz dnešní vyšinuté doby.

Den byl mlhavý, neviděli jsme nic z krásných výhledů na jizerskohorské panorama, ale nikomu to nevadilo. Ostatně nebyli jsme tu ani poprvé, ani naposled, pro tento den bylo především důležité, že jsme nedopustili, aby okolnosti přerušily tradici našich jarních pochodů Přátel přírody! A také jsme rádi společně zavzpomínali na předešlé roky a společné výlety.

Rozešli jsme se s přáním, abychom se co nejdříve mohli zase společně vypravit do přírody. My se nevzdáme!

 

 

 

První výlet nás zavedl do Proseče nad Nisou ke skále, které se říká Prosečské jezule. Je to geologická zajímavost, jde o pecku v žulovém kameni, která vypadá jako děťátko. Pokračovali jsme přes  Milíře a do Jablonce.

Další čtvrtek jsme se vydali vlakem do Lomnice nad Popelkou a vyrazili ke skokanským můstkům. Při výstupu po nesčíslných schodech jsme obdivovali skokany, kteří si nesou nahoru těžké lyže a potom se dokáží soustředit na skoky. Z rozhledny u můstku ve výšce 28 m nad zemí byl pěkný rozhled na okolní krajinu. Dále jsme šli většinou neznačenými cestami přes louky a lesy do Morcínova a do Libuně k vlaku.

Ještě před omezeními kvůli koronaviru jsme stihli poslední výlet k hezkému místu blízko Jablonce. Je to nově zbudované arboretum Nebeská. Kromě stromů z celé Evropy je zde menhirový portál a další kameny z různých koutů světa. Celé místo působí uklidňujícím dojmem. Naše cesta pokračovala k rozcestí U buku a ke křížové cestě se studánkou s léčivou vodou. Zastavili jsme se u Hašlerovy chaty, která byla vybudována v 80. létech , ale teď už není v provozu. Cestou lesem jsme šli okolo skal Trniště, dá se vyjít až nahoru, kde je pěkný rozhled, ale počasí rozhledům nepřálo. Někteří sešli k zastávce autobusu, další šli ještě přes Loučenský vrch a Jindřichov domů.

Měli jsme připraven výlet i další týden, ale to už byl vyhlášen zákaz vycházení ve skupinách a ten jsme nechtěli porušovat. Pro tento rok jsme tedy naše výlety ukončili a budeme se těšit na jarní sezónu.

 

 

 

 

 

Ú š t ě k  3. října 2020. Účastnilo se 48 turistů, vedl V. Bláha

V sobotu 3. října 2020 jsme měli naplánován autobusový zájezd do Úštěku. Do poslední chvíle jsme se obávali, že jej budeme muset zrušit buď kvůli počasí, nebo kvůli koronaviru. Ale štěstí nám přálo, počasí bylo slunečné a teplé, ani žádná opatření kvůli viru nám v cestě nebránila. Tímto zájezdem jsme uzavřeli zájezdovou sezónu a konstatovali, že i přes problémy s koronavirem jsme letos ušli mnoho kilometrů a poznali spoustu krásných míst v naší republice.

Celý článek: Ustek-3-10-2020

 

 

 

 

 

 

 

Otrokovice-Baťův kanál  na kole 24. - 28. září 2020. Účastnilo se 27 cyklistů, vedla D. Jotovová

Tento zájezd jsme plánovali jako druhý termín zájezdu, který se konal o týden dříve, abychom vyhověli velkému zájmu našich členů. Předpokládali jsme , že se bude  opakovat stejný program, ale počasí nás donutilo některé dny program změnit.

První den jsme jeli z Kralic přes Bedihošť, Klenovice a Němčice do Kroměříže a po zastávce na oběd jsme po cyklostezce podél Moravy dojeli na ubytování. Počasí bylo krásné, slunečné, užili jsme si krásný den.

Celý článek: Otrokovice-na-kole-ii-24-28-9-2020

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Otrokovice-Baťův kanál na kole 17. – 21. září 2020. Účastnilo se 31 cyklistů, vedla D. Jotovová

Oblast kolem Baťova kanálu jsme navštívili již několikrát, byli jsme ve Spytihněvi, Strážnici a Holešově. Tentokrát jsme zvolili ubytování v Otrokovicích v Domově mládeže. Stravování jsme si zajišťovali sami, kvůli kovidu nám zavřeli i kuchyňku. Ale nevadilo, byli jsme na to připraveni. V okolí byly restaurace i obchody, takže nám nic nechybělo.

Celý článek: Otrokovice-i-na-kole-17-21-9-2020

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Š u m a v a  9. – 13.  září 2020. Účastnilo se: 48 turistů. Vedla: D. Jotovová

Na Šumavě jsme byli již několikrát, tentokrát jsme se vydali do Volar a okolí. Ubytovali jsme se ve dvou pěkných  penzionech a většina si objednala večeře. Ve středu jsme vyjeli naším autobusem přes Prahu směr Šumava. Cesta probíhala bez problémů, ale ve Strakonicích jsme narazili na objížďku a díky špatnému značení jsme na Kubovu Huť dojeli o hodinu déle, než byl plán. Přesto většina vyrazili na Boubín 1362 m a vystoupili i na rozhlednu, kde si za krásného počasí užili výhledů. Ostatní šli naučnou stezku v přírodní rezervaci Hornovltavické pastviny a všichni jsme navštívili zdejší nádraží, které je nejvýše položeným nádražím v ČR. K večeru jsme dojeli na ubytování ve Volarech, zabydleli se a navečeřeli.

Celý článek: Sumava-volary-9-13-9-2020

6.9.2020 – 8.ročník

Vedoucí trasy: Siegfried Fleischer

Trasa:  Ebersbach – Kottmarsdorf – Dürrhennersdorf – Schönbach – Beiersdorf – Oppach – Neusalza-Spremberg – Friedersdorf – Ebersbach – celkem 35 km

Máme u nás Přátel přírody v Jablonci hned dvě mezinárodní partnerské tradice. Jednou z nich je Jarní pochod u nás v Jizerských horách, který se letos z pochopitelných důvodů konal jen v omezené podobě.  Druhou akcí je cyklovýlet v Euroregionu Nisa na konci prázdnin. Ten pro nás pořádají Přátelé přírody z Löbau, naši partneři. Ač na kolech, využíváme k přiblížení mezinárodní vlakové dopravy a společně pak poznáváme oblast trojmezí podle Nisy. Letos jsme Nisu vyměnili za Sprévu a viděli dva ze tří jejích pramenů. Projeli jsme za krásného počasí příhraniční krajinou, kde se setkávají české a německé dějiny a těšili se z krásné přírody i tradiční architektury. Než jsme se po ujetých kilometrech rozloučili, poseděli jsme společně v hospůdce a kamarád Sigi nám předložil návrh trasy na příští rok.

Věříme, že se už bez omezení sejdeme na jaře na pochodu na pak zase na konci prázdnin na kole!!  Berg frei! Na dobré přátelství!

 

 

 

 

 

 

 

Kvůli koronaviru nám zrušili ubytování v Příbrami, kam jsme v červenci plánovali dva zájezdy na kole. Proto jsme rychle zajistili ubytování v Českém Krumlově. Přihlásili se i pěší, takže jsme měli možnost kombinovat a jezdit na kole i chodit pěšky. 

Akce "Český Krumlov na kole i pěšky" se v termínu 22.  - 26. července 2020 zúčastnilo 28 cyklistů a 14 pěších turistů pod vedením Dáši Jotovové. Celá zpráva zde: Cesky-krumlov-na-kole-i-pesky-22-26-7-2020

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Krušné hory jsme znali již z několika pobytů pěšky i na kole. Tentokrát jsme zvolili pěší variantu s pobytem na Božím Daru. Na tu jsme se vydali v termínu 24. - 28. června 2020. Bydleli jsme v penzionu, který jsme znali z dřívějška. Znovu jsme se přesvědčili, že je výborný, všude čisto, velké pokoje s veškerým vybavením. Snídaně vydatné, večeře dle výběru i s horkou polévkou přišly po výletech k chuti. Cestou z Jablonce jsme se zastavili v městě Bílina, které nás příjemně překvapilo. Má krásné náměstí a pěknou promenádu kolem řeky. 

Nad městem ční hora Bořeň, která nás už při dřívějších cestách lákala k výstupu. Teď jsme měli čas a výstup uskutečnili. V tom horku to byl opravdu zážitek, naštěstí vedla cesta částečně listnatými lesy. Směrem k vrcholu už to bylo lezení po skále, ale kruhový výhled stál za to. Viděli jsme Bílinu, Teplice, celý pás Krušných hor a také doly a elektrárny.  Sestoupili jsme dolů a přes lázně Bílina došli k autobusu. Jeli  jsme přes Most a Chomutov do Jáchymova a potom už nahoru na Boží Dar do výšky 1000 m n.m. na ubytování. Počasí nám přálo, takže jsme ještě po večeři vyšli na prohlídku městečka, někteří šli na procházku po slatích. Celá zpráva zde: Bozi-dar-24-28-6-2020

 

 

 

 

 

 

 

Do Slavonic jsme měli jet už v květnu, ale kvůli koronaviru jsme museli zájezd zrušit. V červnu už byla situace dobrá, bylo povoleno  ubytování  i cestování autobusem. Vyjeli jsme tedy 10. 6. 2020 s naloženými koly na pětidenní pobyt, a to za slušného počasí směrem na Telč. Cestou přibývalo oblačnosti a před Telčí začalo pršet. Dojeli jsme do Telče a rozhodli se, že na kola nejedeme a prohlédneme si město, které je určitě hezké i v dešti. Šli jsme na prohlídku zámku, zámeckého parku s nejstarším stromem 800 let a historického centra , které je od roku 1992 pod ochranou UNESCO. Prošli jsme se kolem Štěpnického rybníka a najedli se v četných restauracích. Odpoledne jsme odjeli do Slavonic na ubytování v centru města. Bylo sice trochu skromné, ale zatopili nám, tekla horká voda, vše bylo čisté a místo se našlo i pro naše kola.

Celý článek: Slavonice-ii-10-14-6-2020

 

 

 

 

Kvůli zlému koronaviru jsme museli zrušit šest čtvrtečních výletů v březnu a v dubnu. Ke konci dubna se situace zlepšila, a proto jsme se rozhodli, že budeme ve výletech pokračovat. V květnu nám odpadly i vícedenní zájezdy a tak jsme chodili každý čtvrtek i v květnu.

Začali jsme 30. dubna 2020, byli jsme jen čtyři, ale pěkně jsme si to užili. Šli jsme z Příchovic přes rozhlednu Štěpánka do Vysokého n. Jiz. Bylo pěkné počasí, žádní turisté, všude klid, krásné výhledy na Krkonoše.  Štěpánka i chata byly zavřené, posvačili jsme z vlastních zásob a pokračovali přes Mexiko na Prdek. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že mají otevřené okénko. Dali jsme si prdecké pivo z jejich minipivovaru a protože to bylo první točené po dlouhé době, dali jsme ještě jedno. Do Vysokého už to bylo většinou z kopce. Na náměstí byla otevřena cukrárna, dali jsme si něco sladkého do ruky a pospíchali na autobus. Celý článek zde...

 

 

 

 

 

 

 

Navzdory době, která kvůli ochraně proti koronaviru nepřeje společným akcím, se členové Přátel přírody v Jablonci nad Nisou rozhodli, nenechat padnout 16. ročník svého tradičního Jarního mezinárodního pochodu.

Vypravili se, jak bylo původně  plánováno, v sobotu 2. 5. na vycházku Riegrovou stezkou podél řeky Jizery. Jarní pochod to skutečně byl, i když spíše aprílový než květnový. V souladu s pravidly koronaochrany, se skupinka menší než 10 osob setkala na své cestě se slunečními paprsky, dešťovými přeháňkami, ale také s ledovými padajícími kroupami.

Mezinárodní jejich pochod oproti tomu letos nebyl, ani přátelé z Olomouce nemohli do severních Čech přijet... Fotografie z cesty by tedy pro všechny měly být nejen dokumentací, ale současně pozvánkou na příští rok.

Jablonečáci si naplno užili první svobodný společný výlet po třech měsících. Zdraví všechny své přátele na dálku a těší se na viděnou určitě už dřív, než za rok!

Těšme se na 17. ročník Jabloneckého jarního pochodu 2021!

3. 5. 2020, Sylvie Staňková

Celou zimu jsme se těšili na čtvrteční výlety. Konečně přišel březen a tak jsme se první čtvrtek setkali na nádraží s tím, že pojedeme vlakem do Liberce a do Křižan. Vlak měl ale zpoždění, prý strojvůdce projel výhybkou na červenou  a vlak stojí. Zpoždění mělo být alespoň půl hodiny, vlak do Křižan bychom tedy nestihli.

Vedoucí výletu Vlaďka čekala v Liberci a měla čas vymyslet jinou variantu. Když konečně vlak přijel, jeli jsme do Liberce a odtud hned autobusem na Výpřež. Tam byl ještě sníh, ale postupně ho ubývalo. Šli jsme raději po cyklostezce než po turistické cestě a udělali jsme dobře, bylo po dešti a všude bláto. Cestou jsem si užívali krásné výhledy dolů do kraje. Dorazili jsme do Křižanského sedla, prohlédli si Pietu z r. 1766  a trochu si odpočinuli.

Potom už po původně plánované cestě na rozcestí u Pruského kříže, zde někteří poseděli, ostatní si trochu zašli k Jeřmanské skále neboli Cikánskému převisu. Zde bylo osídlení již v době kamenné před 6000 lety. Společně jsme pokračovali po červené značce do Janova Dolu, k Jenišovskému rybníku a k pramenu řeky Ploučnice. Cílem naší cesty byla Osečná a hostinec U slunce. Tam jsem počkali na linkový autobus a odjeli do Liberce a domů. Nachodili jsme celkem  15 km, bylo to trochu více, než bylo plánováno, ale všech 19 účastníků bylo  spokojeno, že se výlet uskutečnil.

Další březnový čtvrtek byl krásný jarní den. Jeli jsme vlakem do Líšného a odtud pěšky po cyklostezce kolem Jizery. Cesta vedla přes Malou Skálu, kolem Boučkova statku a přes most pro cyklisty přes Jizeru. V Rakousích jsme přešli po železničním mostě na druhou stranu řeky a pokračovali do Dolánek. Někteří úspěšně na poslední chvíli chytili vlak do Turnova, ostatní šli ještě kus pěšky. Do Jablonce jsme dojeli autobusem přes Frýdštejn.

A další dny už jsme na výlety jenom vzpomínali, protože hned večer byl vyhlášen nouzový stav kvůli koronaviru, takže nám nezbývá, než se těšit na lepší časy. Už aby to bylo!!!!!!!!!

 

 

 

 

 

 

Nestává se často, že by v klubovně Přátel přírody v Jablonci nestačily židle. Snad jen při vánočním posezení v prosinci, ale to bude letos až ve středu 11. 12. 2019. Přesto už tuto středu, 4. prosince, klubovna praskala ve švech. Sešli se tu babičky a dědové s vnoučaty k vánočnímu tvoření. Ještě, že děti nejraději pracují u stolů ve stoje – židle tedy stačily. Spotřeba materiálu byla ale neplánovaně veliká, protože dětských účastníků se sešlo 25. A tak se chvílemi i improvizovalo. Tety Sylva a Světlana dělaly, co mohly, teta Dáša probrala šuplíky a narychlo vypomohla, jak se dalo. Bylo to akční, živé a veselé odpoledne. Tak tedy šťastné a veselé všem!!

 

 

 

 

 

 

 

V listopadu 2019 nás naše čtvrteční turistické výlety vedly nejprve z Vrkoslavic přes Čertův kámen do Vratislavic, následoval zasněžený výlet z Bedřichova do Liberce. Ve druhé půlce měsíce jsme navštívili naučnou stezku Mojžíšův pramen - Císařský kámen a poslední výlet vedl ze Smržovky do Maxova, kde je oblíbená restaurace U Toníčka. Tímto jsme dokončili 10. ročník  čtvrtečních výletů. Za tuto dobu bylo připraveno a uskutečněno přibližně 180 výletů do okolí Jablonce, Liberce, ale i do Jizerek a Polska,  do Českého ráje  a do Lužických hor i kraje pod Ještědem. Při délce výletů 10 - 15 km jsme nachodili něco mezi 1800 - 2700 km. Podrobněji k listopadovým čtvrtečním výletům: Listopadove-ctvrtecni-vylety-2019.

V sobotu 30. listopadu 2019 proběhl tradiční autobusový zájezd za adventní atmosférou. Tentokrát jsme vybrali město Náchod. Jeli jsme tam se zastávkou v polských lázních Kudowa. Co vše jsme na adventním zájezdu viděli? Zde: Vanoce-nachod-30-11-2019

 

 

 

 

 

 

 

Třetího října byl naplánován výlet na Ořešník. Deštivé počasí odradilo většinu zájemců a výletu se účastnili pouze tři Přátelé přírody. Ale měli štěstí, protože v kraji za Jizerkami nepršelo a tak se jim podařilo zdolat Ořešník, Štolpich i Hajní kostel.

Ve čtvrtek 10. října jelo 13 členů do Polska do Jakuszyc. Trasa vedla kolem řeky Kamenice a Kamenického vodopádu a Harachovou cestou k Mumlavskému vodopádu. Podle slov Heleny, která výlet vedla, začalo cestou pršet, doslova lejt jako z konve, ale všichni došli do Harrachova k autobusu.

Další čtvrtek bylo počasí nádherné, asi i proto se účastnilo 21 lidí, kteří se těšili na trasu v okolí Cvikova. Šli podzimními lesy přes Lesní divadlo, Drnovec, Mařeničky a Kalvárii zase do Cvikova. Někteří si cestu zkrátili a spíše se věnovali sbírání hub.

Do kraje Karoliny Světlé se vypravilo 24. října 15 našich členů. Cesta vedla z Českého Dubu do Vlčetína a přes Hlubokou k hospodě U Šámalů na Ještědském hřebeni. Potom už následoval sestup do Pilínkova na vlak.

Poslední říjnový čtvrtek byl zase krásný podzimní den. K autobusu přišlo 15 přátel a dojeli do Borku. Odtud kolem rybníků Vidlák, Věžák a Nebák do Borku nebo do Ktové. Tam nasedli zase na vlak do Turnova a Jablonce.

Padesátka turistů objevovala Konecchlumí a Holovousy

V sobotu 5. října  jsme jeli autobusem se 48 členy od vedením manželů Staňkových do Konecchlumí a navštívili zdejší barokní kostel sv. Petra a Pavla. Provázela nás paní starostka a vyprávěla nám o záchraně kostela, který byl po revoluci ve špatném stavu a jen díky iniciativě občanů byl zrenovován. Obec plánuje i jeho převzetí do svého vlastnictví. Pověděla nám o křížové cestě Vladimíra Komárka, která je v kostele umístěna. Jezdí se na ni podívat obyčejní lidé i odborníci z celého světa. I my jsme měli možnost si ji podrobně prohlédnout a poslechnout si informace o její historii.

Potom jsme se vydali na kopec nad kostelem, na němž je umístěna socha lva  - je to památník Viléma staršího Konecchlumského z Konecchlumí, který byl  jedním z 27 českých pánů popravených  21. června 1621 na Staroměstském náměstí. V Praze na Břevnově je po něm pojmenována ulice „Konecchlumského“. Pokračovali jsme lesem, trochu poprchávalo, ale alespoň  byly vidět houby, kterých někteří cestou nasbírali i několik kilogramů.

Došli jsme do našeho cíle - vesnice Holovousy. Tam pořádají každým rokem slavnosti  holovouských malináčů.  Bylo tam spousta stánků s jídlem, pitím, koláči,  a hlavně jablky a pěkný program pro dospělé i děti. Také bylo možno navštívit Ovocnářský výzkumný institut a výstavu mnoha druhů jablek, které se zde pěstují. Toho jsme využili a schovali se zde před deštěm a ohřáli se. Domů jsme jeli spokojeni s dojmy a s plnými taškami hub a malináčů.

 

 

 

 

 

Pro tento zájezd, kterého se v termínu 25. - 29. září 20149 zúčastnilo 40 turistů, jsme zvolili ubytování v bývalém rekreačním středisku Královopolských strojíren Králinda v Podhradí na Dyji. Ubytování bylo skromné, ale snídaně i večeře chutné a vydatné. Původní předpovědi o deštivém počasí se každý den měnily k lepšímu a téměř celý pobyt jsme si užívali podzimního sluníčka.

Ve středu ráno jsme naší Karosou jeli přes Kolín a Jihlavu do Jezdovic u Třeště . Prohlédli jsme si starý kamenný most s třemi oblouky z režného zdiva, který je jedním z nejstarších na Moravě. Po zelené značce jsme se vydali do Národní přírodní rezervace Velký Špičák s původními jedlovými bučinami. U hájovny jsme viděli památné stromy – jedle douglasky tisolisté, staré kolem 150 let. Tyto stromy jsou druhé nejvyšší jehličnany na světě (po sekvoji). Někteří šli až na Šibeniční vrch a sešli z něho do města po Křížové cestě z r. 1878. Město Třešť je plné zajímavých památek, ale je trochu zanedbané. Pěkně upravený je zámecký park, který je kulturní památkou. Renezanční  zámek patří Akademii věd ČR, která jej používá jako hotel, proto je nepřístupný. Město je  proslulé svými betlémy, je zde i jejich muzeum. Navštívili jsme staré židovské město s Kozím pláckem a  viděli rodný dům J.A.Schumpetera-po emigraci do USA se stal  jedním z předních ekonomických teoretiků. Dále dům lékaře Siegfrieda Loewyho, u něhož často pobýval jeho synovec Franz Kafka. Někteří navštívili i dva velké kostely –gotický  farní kostel sv. Martina a goticko-renezanční kostel sv. Kateřiny Sienské. Po náročném dni jsme odjeli na ubytování do Podhradí na Dyji. 

Celý článek: Vranov-25-29-9-2019