Skupina Přátel přírody Javory z Nového Města na Moravě se v loňském roce 2020 pod vlivem covidové pandemie zaměřila především pracovně, abychom měli důvod se držet co nejvíce doma. Srub na Javorku, který využíváme jednak jako klubovnu, ale také jako základnu pro výšlapy do přírody, totiž potřeboval generální opravu střechy (nakonec se zjistilo, že potřebuje novou), a tak jsme opakovaně vyráželi do údolí naší Fryšávky, abychom se s tím vypořádali. A že to nebyla žádná legrace, je zcela jistě zřejmé z fotografií.

V mezičase jsme pak odtud vyráželi na půldenní či celodenní výlety do okolí, např. k pomníku Karafiátových Broučků u nedalekého Jimramova, k pomníčku Posledního vlka na Vysočině, na zříceninu hradu Štarkova, který byl kdysi posledním z hradů v držení husitů, ale také k pomníku partyzánů z doby II. světové války na Koníkově a k mnohým jiným cílům. Už samotné údolí Fryšávky je mimořádně krásné a pobyt tam má na lidskou duši blahodárné účinky.

Fryšávka je řeka (spíše říčka) v okrese Žďár nad Sázavou. Pramení nedaleko obce Fryšava pod tzv. Hudcovou skalkou, na horním toku se kysi nazývala také Vříst. Délka toku je 22 km, plocha povodí je 66,83 km². Do řeky Svratky ústí v Jimramově. V minulosti měla říčka velký význam pro obce ležící na jejím toku. Její voda sloužila pro železářskou huť v Kadově, hamry, sklárnu, textilku v Líšné a pro mlýny a pily vystavěné na obou jejích březích. V současné době vzhledem k čistotě vody jde o pstruhovou říčku, ale horní pramenná část a přítoky jsou chovné se zákazem lovu. Žije tu také vydra říční, skorec vodní, ledňáček, rak bahenní (dříve i říční), z rostlinných druhů se sem vrací kriticky ohrožená tolije bahenní, o loukách plných bledulí a petrklíčů ani nemluvě. Povodí této říčky se Mezinárodní unie pro ochranu přírodních zdrojů (IUCN) rozhodla zapsat do tzv. Zelené knihy, která slouží jako celosvětový seznam chráněných území.

 

 

 

 

 

 

 

Vůbec poprvé v desetileté historii ankety Evropský strom roku zamířil v roce 2020 tento prestižní titul do České republiky. Stala se jím Chudobínská borovice z břehu Vírské přehrady v okr. Žďár nad Sázavou, tedy na Vysočině, se ziskem 47 226 hlasů, čímž nad ostatními soupeři zvítězila o 20 tisíc hlasů.

Náš Strom roku roste na skalnatém výběžku Vírské přehrady a své jméno nese po obci Chudobín, která byla obětována ve prospěch výstavby vodní nádrže na řece Svratce. V r. 1950 žilo v této obci 143 obyvatel, k jejímu zatopení pak došlo v r. 1957. Přečkaly to jen 2 chaty vysoko nad zátopovou zónou přehrady, které byly strženy r. 1993 po vymezení pásma hygienické ochrany přehrady. Posledním svědkem, vzdorně trčícím do kraje, se tak stala právě ona borovice. Do soutěže ji přihlásil 87letý p. Milan Peňáz, který kolem ní chodíval do školy.

Podle pověsti tu každou noc v její koruně hraje na housle samotný čert. Nejspíše to jsou jen silné větry, které vanou Svrateckým údolím, ale kdo ví? Nejlépe uděláte, když i vy se přijedete podívat na náš nejméně 350 let starý Evropský strom a možná, že uslyšíte i hrát toho čerta.