Ohlasy a střípky na jedenácté setkání
Po lednové valné hromadě jsme původně očekávali, že se setkání Přátel přírody v severočeském kraji uskuteční až příští rok. Nicméně jsme se nezalekli, a společně s jabloneckou skupinou jsme se rozhodli vzít věci do vlastních rukou. Spojili jsme síly, dali hlavy dohromady a pustili se do organizace dalšího ročníku setkání. Vytáhla jsem ze šuplíku všechny možné i nemožné kontakty a snažili jsme se udělat maximum, aby si i letošní ročník všichni užili. Bylo mi potěšením ukázat přátelům místa, která dobře znám a kam sama ráda chodím. Za organizátory Dana Jiskrová
Jedenácté setkání Přátel přírody je minulostí. Nerodilo se jednoduše, původně se mělo konat na Vysočině, ale záměr nevyšel, a tak bylo potřeba rychle jednat. Nechtěli jsme přerušit tradici, kterou založil náš bývalý olomoucký předseda Hynek Pečínka, to by řadu z nás mrzelo. Aby se všechno zvládlo, spojily se dvě skupiny PP (jablonecká a liberecká), rozdělily si práci a setkání se uskutečnilo opět v severních Čechách. Základní myšlenka byla nabídnout účastníkům vždy den dvě turistické trasy denně, aby si každý vybral, co ho láká. Využili jsme i toho, že se v Novém Boru konalo mezinárodní sklářské sympozium, vyjímečná akce místního tradičního průmyslového odvětví s uměleckým přesahem. Se skleněnými korálky si pak po večerech účastnice setkání mohly vyzkoušet vlastní kreativitu. Jinak večer zaplňovala přátelská posezení, výměna zkušeností, vzpomínání na akce PP s obrazovým doprovodem, hudba dvou kytar téměř profesionálních kamarádů a dokonce i country tanečky. Setkání se zúčastnilo 38 členů ze skupin Přátel přírody a Naturfreunde z Prahy, Liberce, Jablonce nad Nisou a Loebau i řada individuálních členů. Dva liberečtí přátelé, skoro domácí, se k nám připojili vždy po ránu. Počasí letos nebylo příliš příznivé, zima a vlhko, ale nezmokli jsme a navíc turisté naší kategorie se hned tak něčeho nezaleknou. Celkové hodnocení, podle ohlasů účastníků, vychází tedy pozitivně. Tak zase za rok! To už ale snad opravdu navštívíme zase jiný kraj. Vyzýváme naše přátele, aby s odhodlali přijít včas s objevným návrhem! Rádi přijedeme! Za organizátory Sylva Staňková
Klíč není nejvyšší v Lužických horách ale určitě se nedá přehlédnout při cestě z Liberce do Nového Boru. A pod ním se odehrálo další setkání Přátel přírody České republiky. O Lužické hory se dělíme se sousedním Německem a tak kromě nás z Čech a Moravy se k nám přidali i dva němečtí Naturfreunde z nedalekého Loebau. Ti už s námi jezdí tak často, že je skoro pokládáme za své. Takže nepřeháním, že šlo o mezinárodní setkání. První večer propuklo přátelské povídání zase po roce, hlavně o tom, jak jsme prožili uplynulý rok a k lepšímu vzpomínání se promítaly i snímky z tradičních Jarních pochodů v Jablonci a další. Druhý den jsme přejeli do nedalekých Kundratic a prohlédli si sklářský ateliér Pačinek a vzkříšený kostel sv.Michaela zaplněný sklářskými díly, ale i objeveným oknem nad oltářem s Božím okem a rovněž při rekonstrukci objeveným skleněným oltářem. Pěšky jsme přešli přes Kunratické Švýcarsko do Cvikova. Na rozdíl od dřívější doby, kdy ve městě nebylo možno v neděli najít hospodu, tentokráte jsme šli najisto do Pivovaru Cvikov. Po prohlídce vzkříšeného pivovaru jsme skončili v pivovarské restauraci a ta neměla chybu. Je hned na začátku Cvikova ve směru od Liberce a stojí za návštěvu. V sobotu jsme jeli krátce vlakem - z místního nádraží celých sedm minut - do Nového Boru na mezinárodní sklářské sympozium. Nový Bor díky oběma sklářským školám je podle mne v čele našeho sklářství a úspěšně se snaží navázat na jeho věhlas. Byly otevřené a přístupné i s výkladem všechny novoborské sklářské dílny a podniky. Jeden z nejznámějších je Lasvit, kde si skláři nechali postavit budovu, kterou zdobí skleněná fasáda. Večer byl hudební s country písničkami a skončil dokonce společnou taneční kreací. Jakousi třešničkou na dortu nám přispěl jeden z hudebníků, který nám přiblížil zimní táboření pod Klíčem. No a v neděli si ti z nás, kteří nebyli zatím kvůli počasí na hoře Klíč, vystoupili na vrchol. Cesta sice nebyla dlouhá, ale pro výrazné převýšení náročná a odměnil nás kruhový výhled z vrcholu. Ještě během dopoledne jsme se rozloučili a každý nastoupil cestu domů. My to do Jablonce nemáme daleko, tak jsme se ještě zastavili v nedaleké Kytlici na hřbitově, kde je rodinný hrob místního chalupáře a herce Miroslava Horníčka. No a na úplný závěr cesty se nás několik Jablonečáků zúčastnilo prohlídky Basiliky Minor sv. Vavřince s náhrobkem sv. Zdislavy a částí dominikánského kláštera v Jablonném v Podještědí. Na jeden prodloužený víkend zážitků až dost. Počasí sice příliš nepřálo, ale nezmokli jsme a slunce v přírodě nahradilo slunce v duši, které přinesla četná vzájemná setkání a rozhovory s Přáteli. Zavzpomínal Vlastík Staněk
.
.
.