John Muir – muž, jehož památku nejlépe oslavíte výpravou do divočiny

S0952-header „Tisíce unavených, přecivilizovaných lidí s otřesenými nervy začínají zjišťovat, že jít do hor znamená vracet se domů. Že divočinu člověk potřebuje,“ prohlašoval už bezmála před 200 lety John Muir, ve Skotsku narozený americký přírodovědec a spisovatel, jenž stál u kolébky hnutí na ochranu přírody.

Byl jedním z prvních zastánců myšlenky ochrany divočiny formou národních parků a ve své době jejím nejvýraznějším mluvčím. Už jako dítě si vytvořil hluboký vztah ke světu přírody a byl celý život na fyzické i duchovní cestě plné zkoumání, zjevení, útrap a zázraků. Prohlašoval, že přírodu je třeba chránit, ne pro náš užitek, ale kvůli ní samotné. Letos uplynulo 182 let, co se narodil, ale jeho myšlenky jsou aktuální dodnes.

John Muir (1838 - 1914) byl jeden z nejvýznamnějších Skotů v historii. Farmář, vynálezce, botanik, geolog, průzkumník, horolezec, spisovatel a průkopník ochrany přírody. Jeho knihy, eseje a sbírky dopisů, ve kterých popisoval své zážitky z přírody, především z kalifornského pohoří Sierra Nevada, získaly ohromnou popularitu mezi čtenáři všech generací nejprve v Americe, později i jinde ve světě. Jeho aktivismus pomohl pro příští generace zachránit divočinu Yosemitského údolí a další významné lokality, jež se za jeho života staly prvními americkými národními parky a jedněmi z prvních na světě.

„Jako malý jsem měl rád všechno divoké – místa i tvory. A celý život je mám rád víc a víc“

John_muir_washington_column John Muir se narodil 21. dubna 1838 ve východoskotském městečku Dunbar. V roce 1849 se se svou rodinou přestěhoval na Wisconsinskou farmu. Muirův otec, putovní presbyteriánský kazatel, s ním tvrdě zacházel a trval na tom, aby si zapamatoval Bibli slovo od slova. John tak byl v jedenácti letech schopen spatra odrecitovat tři čtvrtiny Starého zákona a Nový zákon celý.

Muir vystudoval botaniku a geologii na Wisconsinské univerzitě a projevil se u něj přirozený smysl pro vynálezy. V roce 1867, poté co se zotavil z pracovního úrazu, po kterém na několik měsíců oslepl, ukončil slibnou kariéru v průmyslu a vydal se pěšky z Indiany na Floridu. Během svého 1500 kilometrů dlouhého putování pořídil mnoho botanických náčrtků. Z pobřeží Floridy odplul do Kalifornie a nastoupil další pěší pouť ze San Francisca do pohoří Sierry Nevady – „přejasných hor“, během které na celý zbytek života „bezpodmínečně podlehl přírodě“.

„Hory mě volají a já musím jít“

Jak sám poznamenal, „byl ohromen krajinou, šplhal po strmých útesech, aby se blíže podíval na vodopády." Později se vrátil do Yosemite a pracoval jednu sezónu jako pasák ovcí. Vystoupal na řadu hor a vyrazil po staré stezce vedoucí po dně Krvavého kaňonu k jezeru Mono. V roce 1869 vzal práci na stavbě vodní pily J. M. Hutchingse v Yosemitském údolí. Volný čas trávil touláním po Yosemitech a vypracoval vědeckou teorii, že údolí bylo vymodelováno ledovcem. Muir cítil duchovní spojení s přírodou; věřil, že lidstvo je jen jednou částí propojeného přírodního světa, nikoli jeho pánem, a že příroda je Božím zjevením.

Roku 1873 se přestěhoval do Oaklandu, aby kázal své evangelium přírody. Psal články do předních časopisů, které ho proslavily na národní úrovni. Oženil se a rodinnou farmu manželky v Martinez v Kalifornii proměnil na prosperující sady. Stále ho to ale táhlo zpátky do divoké přírody, a tak odcestoval do aljašské Ledovcové zátoky a do státu Washington, do kraje, jemuž vévodí nebezpečná sopka Mount Rainier. Jeho spisky z těchto cest upoutaly celonárodní pozornost na další dvě oblasti, které byly později vyhlášeny národními parky.

Muir se také veřejně zasazoval za ochranu Zkamenělého lesa a Velkého kaňonu (Grand Canyon) v Arizoně. V roce 1890 byl díky jeho úsilí vyhlášen Yosemitský národní park a národní parky General Grant a Sequoia. Na jeho tehdejší snahy později navázali další aktivisté, kteří v jiných oblastech Spojených států požadovali chránit přírodu vyhlášením národních parků.

John-and-teddy „S každou výpravou do přírody získáš víc, než jsi hledal“

Své myšlenky propagoval na přednáškových cestách po Evropě (1893, 1895), kdy se pokaždé vrátil do svého rodného Dunbaru. V roce 1903 během světového turné navštíví Evropu, Asii, Dálný východ, Austrálii a Nový Zéland. V roce 1911 se vydává šířit své myšlenky do jižní Ameriky a do Afriky.

Za nejvýznamnější tábornický výlet v historii ochrany přírody lze pak považovat Muirovo třídenní táboření s prezidentem Theodorem Rooseveltem v roce 1903, během kterého přesvědčil Roosevelta, aby vrátil Yosemitské údolí a Mariposa Grove pod federální ochranu jako součást Yosemitského národního parku. Výlet s Muirem měl na Roosevelta trvalý dopad.

Muirovo poslední tažení, které mělo zabránit městu San Francisco ve stavbě přehrady a vytvoření obrovské vodní nádrže v Yosemitském údolí, skončila hořkou porážkou - federálním schválením projektu v roce 1913. Muir zemřel o rok později v Los Angeles, na Štědrý den, ve věku 76 let na zápal plic.

„Drž se blízko srdce přírody, vystoupej na horu nebo prožij týden v lese. Očistíš si duši.“

Na slavného rodáka milujícího přírodu ve Skotsku nezapomněli. Pojmenovali po něm dálkovou turistickou trasu. John Muir Way prochází v délce 215 km od západu na východ srdcem Skotska mezi Helensburghem a Dunbarem, kde se Muir narodil. Představuje původní skotskou krajinu, její průmyslové dědictví i současný městský život. Trasa lze v celé délce absolvovat pěšky, což trvá 9 - 11 dní, nebo za 4 - 5 dní na kole. Některé úseky jsou vhodné i pro jízdu na koni. Na stránku stezky vede tento odkaz.

Pokud se chcete o Johnu Muirovi dozvědět víc: https://www.jmbt.org.uk/about/life-legacy/. Z jeho knih vyšlo česky například Mé první léto v Sieře Nevadě (Paseka, 2015)

Hynek Pečinka

s využitím zdrojů z Wikipedia.org, PBS.org, jmbt.org.uk

uživatelský obsah - vždy jako první článek - NEMAZAT!!!

----socialní ikony----

.

.

.

Friends of Nature Czechia

Naturfreunde Tschechien

Aktuality

  • Odešla Trudis Linková z libereckých Přátel přírody

    15.4.2020

    Na začátku měsíce jsme se dozvěděli, že dne 4. dubna 2020 navždy odešla paní Trudis Linková, která stála u znovuobnovení hnutí Přátel přírody v severních Čechách, k němuž došlo v prvních letech po Sametové revoluci. Trudis v rámci našeho hnutí pracovala především s mládeží a navazovala zahraniční spolupráci mezi Přáteli přírody na druhé straně společné česko-saské hranice. Byla dlouholetou předsedkyní liberecké skupiny našeho spolku, která se s ní teď loučí a vzpomíná.

  • Bulletin Přátelé přírody - pozitivní zprávy pro špatnou dobu

    30.3.2020

    Beze-jmena Druhé letošní číslo našeho elektronického bulletinu nemohlo počkat o měsíc déle, kdy by měl správně vyjít. Důvodem je aktuální doba, takzvaná koronavirová, která vyžaduje i jiné informace než k tématu epidemie, jichž je kolem nás neustále víc než dost.

    Proto vám dnes přinášíme i jiné zvěsti, a to z našeho spolkového života. Ten sice nyní vlivem vládních opatření stojí, ale doufejme, že ne nadlouho a že se o to víc rozvine, až omezení skončí. Už aby to bylo!

    Náš bulletin si přečtěte zde.

  • Ještě jsme to stihli: Dojmy ze dvou předjarních Čtvrtečních výletů jabloneckých Přátel přírody

    26.3.2020

    Celou zimu jsme se těšili na čtvrteční výlety. Konečně přišel březen a tak jsme se první čtvrtek setkali na nádraží s tím, že pojedeme vlakem do Liberce a do Křižan. Vlak měl ale zpoždění, prý strojvůdce projel výhybkou na červenou  a vlak stojí. Zpoždění mělo být alespoň půl hodiny, vlak do Křižan bychom tedy nestihli. Vedoucí výletu Vlaďka čekala v Liberci a měla čas vymyslet jinou variantu. Když konečně vlak přijel, jeli jsme do Liberce a odtud hned autobusem na Výpřež. Tam byl ještě sníh, ale postupně ho ubývalo. Šli jsme raději po cyklostezce než po turistické cestě a udělali jsme dobře, bylo po dešti a všude bláto. Cestou jsem si užívali krásné výhledy dolů do kraje. Celý článek...

  • Sousedé mají o sobě vědět. Přátelé přírody z Česka a Saska navázali vzájemný kontakt a domlouvali příští spolupráci

    15.3.2020

    První březnový víkend letošního roku patřil dlouho dopředu připravovanému setkání zástupců spolků Přátel přírody z Česka a německého Saska, které kromě členství v témže hnutí spojuje i společná státní hranice. Ve dnech 6. - 8. 3. 2020 v Naundorfu na okraji Národního parku Saské Švýcarsko desítka českých a jednou tolik saských Přátel přírody vzájemně představilo své spolky i místní skupiny, debatovalo o problémech, které jsou jim společné, prezentovalo své osvědčené projekty a přemýšlelo nad možnostmi další spolupráce svých členů na zemské i místní úrovni. Šlo vlastně o první setkání sousedů, jež spojuje společná hranice, počítáno od 90. let 20. století, kdy došlo k obnovení činnosti hnutí Přátel přírody v Československu a v bývalém Východním Německu. Více...

  • Nad fujavicí jsme zvítězili a utajenou krásu Města Albrechtic objevili

    10.3.2020

    Mala_liska_dvojrozhledna_2020-040-1 Ač předpověď pro daný den a dané místo nebyla nic moc, sešlo se nás v sobotu 29. února celkem 13 lidiček - 9 lišek, jedna pololiška (vnučka Míša) a 3 mimoliščí účastnice. Přesun byl hladký, a tak jsme podle plánu vystoupili v Linhartovech, kde nás překvapil velký fičák a úžasně staré nádraží. Chtělo to první společnou fotku. Pak jsme se vydali k zámku a po cestě nám Zdenka řekla zajímavosti o místním kostele. V zámku na nás čekal kastelán pan Hrubý a my nestačili zírat. Nejenže přijel na kole v tom počasí, ve svém věku 66 let, až z Krnova. My jsme čekali nějakou rychloprohlídku a nějaké dvě místnosti, ale on se na nás vyřádil. Více...

« Novější | Starší »