John Muir – muž, jehož památku nejlépe oslavíte výpravou do divočiny

S0952-header „Tisíce unavených, přecivilizovaných lidí s otřesenými nervy začínají zjišťovat, že jít do hor znamená vracet se domů. Že divočinu člověk potřebuje,“ prohlašoval už bezmála před 200 lety John Muir, ve Skotsku narozený americký přírodovědec a spisovatel, jenž stál u kolébky hnutí na ochranu přírody.

Byl jedním z prvních zastánců myšlenky ochrany divočiny formou národních parků a ve své době jejím nejvýraznějším mluvčím. Už jako dítě si vytvořil hluboký vztah ke světu přírody a byl celý život na fyzické i duchovní cestě plné zkoumání, zjevení, útrap a zázraků. Prohlašoval, že přírodu je třeba chránit, ne pro náš užitek, ale kvůli ní samotné. Letos uplynulo 182 let, co se narodil, ale jeho myšlenky jsou aktuální dodnes.

John Muir (1838 - 1914) byl jeden z nejvýznamnějších Skotů v historii. Farmář, vynálezce, botanik, geolog, průzkumník, horolezec, spisovatel a průkopník ochrany přírody. Jeho knihy, eseje a sbírky dopisů, ve kterých popisoval své zážitky z přírody, především z kalifornského pohoří Sierra Nevada, získaly ohromnou popularitu mezi čtenáři všech generací nejprve v Americe, později i jinde ve světě. Jeho aktivismus pomohl pro příští generace zachránit divočinu Yosemitského údolí a další významné lokality, jež se za jeho života staly prvními americkými národními parky a jedněmi z prvních na světě.

„Jako malý jsem měl rád všechno divoké – místa i tvory. A celý život je mám rád víc a víc“

John_muir_washington_column John Muir se narodil 21. dubna 1838 ve východoskotském městečku Dunbar. V roce 1849 se se svou rodinou přestěhoval na Wisconsinskou farmu. Muirův otec, putovní presbyteriánský kazatel, s ním tvrdě zacházel a trval na tom, aby si zapamatoval Bibli slovo od slova. John tak byl v jedenácti letech schopen spatra odrecitovat tři čtvrtiny Starého zákona a Nový zákon celý.

Muir vystudoval botaniku a geologii na Wisconsinské univerzitě a projevil se u něj přirozený smysl pro vynálezy. V roce 1867, poté co se zotavil z pracovního úrazu, po kterém na několik měsíců oslepl, ukončil slibnou kariéru v průmyslu a vydal se pěšky z Indiany na Floridu. Během svého 1500 kilometrů dlouhého putování pořídil mnoho botanických náčrtků. Z pobřeží Floridy odplul do Kalifornie a nastoupil další pěší pouť ze San Francisca do pohoří Sierry Nevady – „přejasných hor“, během které na celý zbytek života „bezpodmínečně podlehl přírodě“.

„Hory mě volají a já musím jít“

Jak sám poznamenal, „byl ohromen krajinou, šplhal po strmých útesech, aby se blíže podíval na vodopády." Později se vrátil do Yosemite a pracoval jednu sezónu jako pasák ovcí. Vystoupal na řadu hor a vyrazil po staré stezce vedoucí po dně Krvavého kaňonu k jezeru Mono. V roce 1869 vzal práci na stavbě vodní pily J. M. Hutchingse v Yosemitském údolí. Volný čas trávil touláním po Yosemitech a vypracoval vědeckou teorii, že údolí bylo vymodelováno ledovcem. Muir cítil duchovní spojení s přírodou; věřil, že lidstvo je jen jednou částí propojeného přírodního světa, nikoli jeho pánem, a že příroda je Božím zjevením.

Roku 1873 se přestěhoval do Oaklandu, aby kázal své evangelium přírody. Psal články do předních časopisů, které ho proslavily na národní úrovni. Oženil se a rodinnou farmu manželky v Martinez v Kalifornii proměnil na prosperující sady. Stále ho to ale táhlo zpátky do divoké přírody, a tak odcestoval do aljašské Ledovcové zátoky a do státu Washington, do kraje, jemuž vévodí nebezpečná sopka Mount Rainier. Jeho spisky z těchto cest upoutaly celonárodní pozornost na další dvě oblasti, které byly později vyhlášeny národními parky.

Muir se také veřejně zasazoval za ochranu Zkamenělého lesa a Velkého kaňonu (Grand Canyon) v Arizoně. V roce 1890 byl díky jeho úsilí vyhlášen Yosemitský národní park a národní parky General Grant a Sequoia. Na jeho tehdejší snahy později navázali další aktivisté, kteří v jiných oblastech Spojených států požadovali chránit přírodu vyhlášením národních parků.

John-and-teddy „S každou výpravou do přírody získáš víc, než jsi hledal“

Své myšlenky propagoval na přednáškových cestách po Evropě (1893, 1895), kdy se pokaždé vrátil do svého rodného Dunbaru. V roce 1903 během světového turné navštíví Evropu, Asii, Dálný východ, Austrálii a Nový Zéland. V roce 1911 se vydává šířit své myšlenky do jižní Ameriky a do Afriky.

Za nejvýznamnější tábornický výlet v historii ochrany přírody lze pak považovat Muirovo třídenní táboření s prezidentem Theodorem Rooseveltem v roce 1903, během kterého přesvědčil Roosevelta, aby vrátil Yosemitské údolí a Mariposa Grove pod federální ochranu jako součást Yosemitského národního parku. Výlet s Muirem měl na Roosevelta trvalý dopad.

Muirovo poslední tažení, které mělo zabránit městu San Francisco ve stavbě přehrady a vytvoření obrovské vodní nádrže v Yosemitském údolí, skončila hořkou porážkou - federálním schválením projektu v roce 1913. Muir zemřel o rok později v Los Angeles, na Štědrý den, ve věku 76 let na zápal plic.

„Drž se blízko srdce přírody, vystoupej na horu nebo prožij týden v lese. Očistíš si duši.“

Na slavného rodáka milujícího přírodu ve Skotsku nezapomněli. Pojmenovali po něm dálkovou turistickou trasu. John Muir Way prochází v délce 215 km od západu na východ srdcem Skotska mezi Helensburghem a Dunbarem, kde se Muir narodil. Představuje původní skotskou krajinu, její průmyslové dědictví i současný městský život. Trasa lze v celé délce absolvovat pěšky, což trvá 9 - 11 dní, nebo za 4 - 5 dní na kole. Některé úseky jsou vhodné i pro jízdu na koni. Na stránku stezky vede tento odkaz.

Pokud se chcete o Johnu Muirovi dozvědět víc: https://www.jmbt.org.uk/about/life-legacy/. Z jeho knih vyšlo česky například Mé první léto v Sieře Nevadě (Paseka, 2015)

Hynek Pečinka

s využitím zdrojů z Wikipedia.org, PBS.org, jmbt.org.uk

uživatelský obsah - vždy jako první článek - NEMAZAT!!!

----socialní ikony----

.

.

.

Friends of Nature Czechia

Naturfreunde Tschechien

int(2)

Aktuality

  • 4. Zámecká brigáda Přátel Přírody

    6.2.2024

    Brigada-019Brigáda spolku Přátelé přírody z. s. se vrací na místo činu. Kdo se zúčastnil předchozích, jistě potvrdí, že se akce velice po všech stránkách vydařily. Práce nám šla od ruky, poznali jsme se lépe navzájem, užili legraci a ještě jsme se kochali krásnou přírodou a slavnými trempskými osadami. „Paseku Přátel přírody” už jsme zalesnili. Nyní vás zveme na opakování, při němž opět spojíme příjemné s užitečným. Sejdeme se, odvedeme kus dobré práce a poznáme krásný kraj středního Povltaví, kolébku trampingu – hnutí, které stejně jako my upřednostňuje trávení času s kamarády ve volné přírodě. Bonusem letošního ročníku je opět krásná příroda, přívětivé prostředí „filmařského” zámku Slapy a také jeho hospodářská část, kdy kolem sebe uvidíme lamy, muflonka, ovce, kozy, drůbež, králíky, včelky atd. Pozvánka zde:

  • Zápis z Valné hromady

    5.2.2024

    Valná hromada Přátelé PřírodyZápis z 9. valné hromady spolku Přátelé přírody, z. s. 14. ledna 2024 v Praze. V rámci českých Přátel přírody je aktuálně organizováno cca 401 jednotlivců, z toho cca 75 ve 4 místních sdruženích spolku, 38 individuálních členů, a cca 288 jednotlivců u přidruženého (kolektivního) člena – samostatného spolku Přátelé přírody Jablonec nad Nisou. 

    Zápis naleznete zde Zapis-z-9-valne-hromady

  • Solární elektrárny jsou pro ptáky lepší než současná zemědělská krajina

    25.1.2024

    Solární paDudek chocholatýnely totiž slouží jako místo k odpočinku a přitahují bezobratlé, kterými se ptáci živí. Kolegové na Slovensku se proto rozhodli tuto hypotézu otestovat a výsledek je na světě. Ptákům se lépe daří na půdě s fotovoltaikou než na té čistě zemědělské. Zjistil to čerstvý výzkum ornitologů ze Slovenska. Podle něj ve zkoumaném období žilo na půdě s fotovoltaikou více ptáků z více druhů (často ohrožených, hlavně hmyzožravých) než na sousedních polích a loukách bez solárních elektráren. Výzkum nyní vychází v časopise Journal of Environmental Management. Více...

    Zdroj: Ekonews

     

« Novější | Starší »