Protinacistický odboj československých (německojazyčných) Přátel přírody

Roku 1934 byla rakouská organizace Přátel přírody rozbita. Mezinárodní shromáždění Přátel přírody se proto konalo od 7. do 9. srpna 1936 v Brně a potvrdilo, že hnutí je a zůstane antinacistické a že spolupráce s nacistickými organizacemi není možná.

Českoslovenští Přátelé přírody vykonali v tomto období mnoho záslužných, ba hrdinských činů. Od roku 1933 až do obsazení Československa nacisty roku 1939 pomáhali a zachraňovali životy nejen německých Přátel přírody, ale i příslušníků jiných pronásledovaných organizací. České domy Přátel přírody fungovaly i jako krizová útočiště uprchlíků a emigrantů.

Díky své geografické poloze a demokratickému režimu se totiž ČSR stala cílem mnoha německých emigrantů, ať už jako země cílová či pouze tranzitní. Pomoc emigrantům nebyla jednoduchá: ještě v březnu 1933 československé četnictvo, dbalé ústředních rozkazů, zatýkalo německé proletářské emigranty okamžitě po překročení hranic a buď je předávalo rovnou německým hraničním hlídkám, nebo následně posílalo zpět do Německa. Zatčení komunistického městského zastupitele z Johanngeorgenstadtu, který byl druhý březnový týden roku 1933 předán rovnou pohraničníkům SA, nebyl vůbec ojedinělý.

Většina uprchlíků pocházela z řad komunistického a sociálnědemokratického dělnictva a útěkem z Německa zachránila holý život. Přijetí se jim dostalo u svých druhů v pohraničí. Nezastupitelnou úlohu měl Dům na Královce liberecké skupiny, jejíž členové byli úzce spjati s komunistickou stranou. V letech 1933-1939 bylo v domě na Královce za nejtěžších podmínek ubytováváno až 50 utečenců najednou, s povolením k pobytu i bez něj. Současně byl plně zachován turistický provoz domu, který tak mohl být (a také byl) navštěvován nacistickými agenty. Pomoc uprchlíkům proto byla podrobena přísnému konspirativnímu režimu.

Dům na Královce byl otevřen 23. června 1929. Ze zachovaného vzpomínkového spisu místní skupiny Přátel přírody se dozvídáme, s jakým nasazením a odvahou Přátelé přírody i přes vlastní nuzné poměry a nezaměstnanost poskytovali utečencům svou nezištnou pomoc. Ze zasedání výboru místní skupiny víme, že o podporu spolek žádali socialističtí emigranti z Německa i Rakouska. Výbor tedy přijal usnesení, že přišedší emigranti se musí prokázat příslušným potvrzením Komitétu pro uprchlíky a legálním povolením k pobytu. Bylo-li v domě na Královce místo, bylo jim poskytnuto ubytování zdarma, náklady na stravování byly stanoveny na 15 Kč na den.

Nemělo by být opominuto, že sudetští Přátelé přírody se svými saskými kolegy díky svým znalostem pohraničních poměrů společnými silami do Německa pašovali balíky novin a protiválečné a protinacistické informační spisy a letáky.

V domech Přátel přírody se ve 30. letech konala nejen ilegální setkání činovníků hnutí, ale i oficiálních německých návštěvníků s emigranty, kterým takto mohly být předány informace o aktuální situaci v Německu či zprávy od příbuzných. Setkání se mohla konat jen za velké obezřetnosti vůči henleinovcům. Čím byly domy odlehlejší, tím déle mohly sloužit tomuto účelu. Poslední z větších setkání se uskutečnilo v Krkonoších v roce 1938 těsně před obsazením území nacisty.

I když pak československý zemský předseda Theodor Dietl 4. října 1938 přeložil sídlo vedení Přátel přírody z Ústí nad Labem do Prahy, obsazení sudetských území Říší znamenalo v podstatě konec československého hnutí Přátel přírody, jehož domy byly vyvlastněny. Chata Morbach na Komáří hůrce se stala ubytovnou SS. Ústecký dům Přátel přírody v nakléřovském průsmyku, krásný a s velkou námahou zbudovaný dům Přátel přírody místní skupiny Liberec na Královce a mnohé další spolkové zotavovny a místa odpočinku byly změněny na domovy Hitlerjugend nebo na spolkové mládežnické ubytovny. Také nádherný dům Zahrádky u Pece pod Sněžkou byl za Třetí říše vyvlastněn a předán SS jako ozdravovna. Za oběť nacistickému teroru padli také mnozí přesvědčení stoupenci hnutí.

Zdroj: 

LAMPASIAK, Bruno Klaus. Naturfreund sein heißt Mensch sein: Naturfreunde im Widerstand 1933 bis 1945. Berlin : Naturfreunde-Vlg, 2013. ISBN 978-3925311345

Český překlad: Marta Perůtková, 2017

uživatelský obsah - vždy jako první článek - NEMAZAT!!!

 ----socialní ikony----

.

.

.

Friends of Nature Czechia

Naturfreunde Tschechien

Aktuality

  • Ropákem roku 2016 je ministr dopravy Dan Ťok. Zelenou perlou je výrok o nelidském náměstí bez aut

    28.4.2017

    Tok Děti Země už po pětadvacáté vyhlásily ekologickou anticenu Ropák roku. Za rok 2016 se jím stává ministr dopravy Dan Ťok. Mimo jiné za povolení provozu na dálnici D8, kde hrozí sesuv půdy či za nezařazení labských kaňonů do soustavy Natura 2000. Anketu o antiekologický výrok přisoudila porota Romanu Váňovi, poslanci za ČSSD, kterému se Malostranské náměstí bez aut zdá nelidské.

    Ropáka roku 2016 získal Dan Ťok velmi těsně před ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou, která prosazovala novelu stavebního zákona, která omezuje efektivní účast občanů při rozhodování úřadů, která mají vliv na životní prostředí. Celý článek na Ekolist.cz

  • Severští páni otestují nový moždíř. Přijďte se podívat!

    18.4.2017

    17991514_10203305790921006_6163170093050724835_o Tento pátek, 21. dubna, budou testovat Severští páni - místní skupina spolku Přátelé přírody z Krnova - nový přírustek ve svém střeleckém arsenálu - moždíř. První zmínky o této dělostřelecké zbrani s krátkou a masivní hlavní, která střílí zpravidla pod vysokým úhlem, pocházejí z poloviny 15. století. Používala se jako obléhací nebo pevnostní dělo při dobývání a obraně pevností.

    "Zkouška této palné zbraně se uskuteční v 16.00 hod poblíž ulice Petrovická na místě bývalé stodoly. Pamětníci si jistě vzpomenou, je to za koupalištěm," zve Zdenek Chroboczek. "Vše bude pod dohledem městské policie. Za jakoukoliv dokumentaci předem moc děkujeme."

  • Jablonečtí Přátelé přírody na velikonoční návštěvě německých sousedů

    18.4.2017

    20170416_130747 Každou neděli velikonoční se v Lužici jezdí Saatreiten. Jde o procesí jezdců ve fracích a cylindrech na koních, svátečně ozdobených. Doprovázejí je kněží a trubači také na koních. Tento zvyk se udržel přes zákazy fašistického a komunistického režimu dodnes v několika místech v Lužici. Z Jablonce jsme v počtu 20 přátel jeli  vlakem přes Liberec a Žitavu do Ostritz. Toto lužické městečko je na hranici s Polskem, i zastávka vlaku je na polském území. U kostela jsme sledovali řazení skoro 80 jezdců, poslouchali slova faráře a slavnostní fanfáry. Potom jsme šli s procesím  spolu s množstvím přihlížejících do blízkého kláštera Marienthal, kde bylo slavnostní uvítání a krátký proslov, samozřejmě zvonily zvony a všichni zpívali náboženské písně.

    Pak jsme si prohlédli klášterní kostel, biblickou zahradu a vyšli jsme přes vinici křížovou cestou na kopec s krásným pohledem na klášter a řeku Nisu. To vše v nás probudilo tu správnou velikonoční náladu.

« Novější | Starší »