Druhý workshop: Na lezecké stěně v Belgii s postižením i bez
21. - 23. 9. 2018, Ghent, Belgie
Nevidomý či vozíčkář na turistickém výletě pořádaném Přáteli přírody? Někde to není problém už teď, jinde se toho stále ještě bojíme. Překonat obavy organizátorů, jestli zvládnou propojit potřeby "běžných" účastníků našich akcí se zájemci s tělesným handicapem, pomáhá projekt "Naturefriends' Sports for All" (Sporty Přátel přírody pro všechny), na kterém se podílejí organizace Přátel přírody včetně Česka spolu s organizacemi lidí s postižením. Ten je podpořen Evropskou unií z programu Erasmus+.
Koncem září jsem se vypravil společně se zástupci Přátel přírody z Krnova, Michalem a Nikolou do belgického Ghentu na druhý workshop o udržitelné turistice pro lidi s handicapem. Po drobných nesnázích s cestováním (letadlo mělo zpoždění, vlaky v Česku holá bída) jsme v pátek odpoledne dorazili na ghentské vlakové nádraží, kde nás čekal jeden z hostitelů, Lars z místní pobočky Naturefriends.
Z dalších mezinárodních účastníků, kromě naší olomoucko-krnovské delegace, musím zmínit Saru, Patricii, Kristinu a Imoneho z Itálie, Larse a Jurgena z Gentu, a víděňského Inda pana Mahendru. Ten měl v mládí nehodu a přišel o zrak. Přesto se dokázal za pomoci moderních technologii (chytrý telefon upravený pro slepé) bez problémů dopravit z Vídně až do Ghentu bez doprovodu, jen s občasnou pomocí kolemjdoucích. A taky vyšplhal do deseti metrů na horolezeckou stěnu.
Od sobotního dopoledne jsme se pak věnovali samotné problematice. Byli jsme představení dvěma chlapcům, jeden s autismem a druhý se středně těžkou mentální poruchou, která mu ztěžovala pohyb i komunikaci. Lars a Jurgen, naši průvodci, nás seznámili se svou místní prací. Před několika lety vznikla v Bruselu skupina Přátel přírody, kteří se věnovali problematice postižených dětí a postupem času přišli na to, že se s nimi dá zajímavým způsobem pracovat přes horolezectví a bouldering. Později tak vznikla další místní skupina se stejným zájmem i v Ghentu a Brugách, a další dvě jsou ve fázi plánování.
K horolezectví je potřeba především velká dávky odvahy, ale také znalostí a zkušeností. Ale i zkušení lezci musejí neustále dávat pozor 
pro nepředvídané situace. Což je právě problém pro děti s autismem nebo jiným mentálním postižením. Dokáží se celkem snadno naučit lozit v hale po stěně, spolehnout se na svého instruktora, ale v krizi si moc poradit nedokážou. Cílem belgických Přátel přírody tedy bylo dostat tyto děti na opravdový kopec. Vydali se proto (po čtyřech letech tréninku) do Tyrolských Alp na cca 2200 metrů vysokou horu spolu se šesti dětmi ze svých kurzů a dalším dvacetičlenným týmem. A dokázali to!
Pro děti to byl nejšťastnější den jejich života, vznikl o tom i krásný filmový dokument a Jurgen nám nakonec o dalších osudech dětí z filmu vyprávěl. Stali se z nich platní členové společnosti, možná ne v elitních profesích, ale dokáží se o sebe běžným způsobem postarat.
V neděli jsme pak zakončili víkend diskuzí o rozdílech v sociálních systémech jednotlivých zemí a přístupu k postiženým lidem.
Radek Hrachovec
Článek z workshopu v angličtině: Climbing Workshop in Ghent
Na výletě v přírodě nebo na lezecké stěně spolu s ostatními - to je pro většinu našich členů hlavní důvod, proč jsou členy hnutí Přátel přírody. Mnoho místních skupin by rádo nabídlo své aktivity také lidem s handicapem, ale bojí se, zda by to zvládli. Proto Mezinárodní Přátelé přírody (Naturefriends International) ve spolupráci se svými členskými organizacemi z Belgie, Česka, Itálie a Rumunska a také organizacemi věnujícími se lidem se zdravotním postižením zorganizovali třídílný projekt zaměřený na integraci lidí s handicapem do outdoorových sportovních aktivit. V jeho rámci proběhly dva víkendové workshopy (duben 2018 ve Vídni, září 2018 v Ghentu) za účasti zástupců zapojených organizací a závěrečná diseminace v říjnu 2018 opět ve Vídni v rámci výroční konference Naturefriends International.
.
.
.