Počátky hnutí Přátel přírody, aneb z Vídně dál do světa

V březnu 1895 učitel Georg Schmiedl a jeho přítel Franz Katz uveřejnili ve vídeňských Dělnických novinách výzvu k založení turistické skupiny. Prvního výletu se 14. dubna 1895 zúčastnilo 260 zájemců, jejichž poznávacím znamením na srazu byly Dělnické noviny.

O necelého půl roku později, 16. září 1895, byl založen turistický spolek Přátelé přírody. Jako první předseda spolku působil Alois Rohrauer, a to až do své smrti roku 1923. Mezi spoluzakladatele patřily známé osobnosti rakouského dělnického hnutí, např. Anton Kreuzer a Leopold Happisch, pozdější významný dlouholetý propagátor spolku, který byl současně autorem jeho názvu. Znak Přátel přírody tvoří dvě ruce spojené k přátelskému pozdravu na pozadí kytice z alpských květin a je orámován mottem Ruku v ruce po horách i nížinách. Tak jako stanovy spolku jej navrhl další ze zakladatelů, sudetoněmecký rodák, pozdější rakouský spolkový kancléř a prezident Karl Renner. Časopis Der Naturfreund poprvé vyšel roku 1897 v nákladu 400 kusů. Oficiální pozdrav Přátel přírody Berg frei byl zaveden roku 1900. Provoz první útulny Přátel přírody na tyrolském Pasterjochu zahájil Karl Renner slavnostním projevem 12. srpna 1907.

Na přelomu století spolek čítal třináct místních skupin celkem o 2 122 členech. Počet sice skromný, ovšem na tehdejší poměry poměrně velký úspěch. O deset let později dosáhlo hnutí Přátel přírody mezinárodního ohlasu. Kromě území rakouské monarchie byly již založeny místní skupiny v Mnichově, Curychu, Bernu a Lucernu (1905), v Berlíně (1908), v Paříži, Londýně a New Yorku (1910). Na počátku první světové války spolek evidoval přes 30 000 členů (z toho 18 000 v Rakousku, 12 000 v Německu a 3 000 ve Švýcarsku).

Hnutí Přátel přírody si kladlo za cíl povznést náplň skrovného volného času pracujících a vyvést je z hostinců do přírody. Tento boj za volný čas a svobodu nebyl vůbec jednoduchý. Počáteční nepochopení vedlo k výsměchu dokonce i

z vlastních řad dělnického hnutí a Přátelé přírody byli považováni za škůdce dělnického hnutí a fanatické alpinisty. Samo dělnictvo však neúnavně pokračovalo v propagaci lehké i vysokohorské turistiky, tak prospěšné lidskému zdraví, a za činnost Přátel přírody plédovalo množství přednášek a kursů. Protože členové spolku nechtěli být vídáni po hostincích, roku 1900 si ve vídeňské Löhrgasse otevřeli první vlastní spolkový dům.

Během první světové války byla činnost Přátel přírody omezena a v plném rozsahu byla obnovena teprve až po roce 1918. Rozmach byl rychlý a roku 1922 měl spolek již 70 000 členů a 32 útulen. Na mezinárodní úrovni hnutí Přátel přírody zapustilo kořeny v Americe, Anglii, Austrálii, Belgii, Brazílii, Bulharsku, Československu, Dánsku, Finsku, Francii, Jugoslávii, Lucembursku, Maďarsku, Německu, Nizozemí, Norsku, Polsku, Rakousku, Rumunsku, Španělsku a Švýcarsku. Většina z těchto zemí je dodnes členem mezinárodních struktur Přátel přírody - s výjimkou vynuceného zániku či

přerušení členství zemí bývalého východního bloku, v nichž byly do roku 1989 svobodné dělnické organizace zakázány.

Obrázek 1: Zakladatelé hnutí Přátel přírody. Vlevo nahoře Georg Schmiedl, vpravo nahoře Alois Rohrauer, vlevo dole Leo Happisch, vpravo dole Karl Renner.

Obrázek 2: Výlet skupiny Přátel přírody z Podmokel, tehdy Bodenbachu, dnes části Děčína. Skupina založena 1910.

Obrázek 3: Otevření Domu Přátel přírody na Cínovci v červenci 1921.

 

Počátky Přátel přírody v Českých zemích a činnost v ČSR

Záhy po založení spolku ve Vídni se hnutí Přátel přírody silně rozvinulo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vcelku přirozeně, neboť 40 % průmyslu rakouské monarchie bylo situováno v českých zemích, z kterých také pocházelo mnoho vůdčích osobností rakouského dělnického hnutí, tak jako Karl Renner.

První spolek Přátel přírody na území dnešního Česka byl založen v Trnovanech u Teplic roku 1897 (hned po Štýru je to druhý nejstarší mimovídeňský spolek Přátel přírody). Zakladatelé Nikolaus Konhäuser a Hermann Morbach pocházeli z

řad dělníků místní porcelánky. Jejich příklad brzy byl následován v dalších industriálních sídlech a působištích dělnického hnutí.

Roku 1921 se v Praze konala schůze zástupců místních spolků ČSR, kterou byl založen turistický spolek Přátelé přírody v ČSR. I přes vlastní organizační strukturu zůstali Přátelé přírody z německojazyčných oblastí ČSR spjati s vídeňským centrálním výborem.

Nový spolek, jehož oficiální název zněl turistický spolek Přátelé přírody, sídlil v Ústí nad Labem a jeho spolkovým orgánem se stal zpravodaj Berg frei. Tradiční list Naturfreund, který se mezitím vyvinul v mezinárodní časopis pro německy mluvící Evropu a zámoří, tvořil přílohu Berg frei.

Hnutí Přátel přírody bylo rozděleno do šesti sudetských žup: Západní Čechy, Severovýchodní Čechy, Morava, Severní Morava, Slezsko, Východní Slovensko a Západní Slovensko. Do nich patřilo přes sto místních skupin a až do Hitlerova zákazu měly na 5400 členů. Také v německojazyčných oblastech ČSR přikročily místní skupiny ke zřízení domů Přátel přírody. Nestáli při nich žádní bohatí mecenáši. Byli to chudí, ale velkým idealismem prodchnutí lidé, kteří neděli za nedělí a za slunce i deště nosili trámy a cihly, stavěli a sbíjeli, hloubili studny, zařizovali místnosti a přinášeli dříví na otop. Nikdo nerozkazoval, každý přiložil ruku k dílu, jako by stavěl svůj vlastní dům, ženy byly stejně nápomocny jako muži. Kdo nemohl pomoci sám, udělal se užitečným jinak: u dobrých známých obstaral deky, kuchyňské náčiní…

Obrázek 4: Nový Dům Přátel přírody v Zahrádkách (Lenzenberg) u Pece pod Sněžkou.

Obrázek 5: Původní podoba téhož domu, který spravovala skupina trutnovských Přátel přírody.

Obrázek 6: Dům Přátel přírody na Božím Daru, 1028 m n. m.

Československé Domy Přátel přírody

Domy vznikly na Předním Cínovci, v Nakléřově, Rennersdorfu, na Komáří hůrce a následně v dlouhé řadě od hřebenu Krušných hor přes Lužické a Jizerské hory až do Jeseníků. Pražská skupina si zbudovala svůj dům v Želízech, moravská v Podyjí, slovenské skupiny v Karpatech. Chaty byly většinou jednoduché, přesto ale opečovávané jako malé klenoty; některé byly výborně vybavené (domy na Královce nebo na Lenzenbergu směrem ke Sněžce). Celkem spolek vlastnil osmadvacet domů.

O historii stavby Domu Přátel přírody na Královce, dnešní Prezidentské chaty v Jizerských horách, si přečtěte zde.

Než byla sudetská území připojena k Říši, poskytovaly domy Přátel přírody situované v pohraničí neocenitelné služby svobodně smýšlejícímu světu. Své první útočiště zde našlo nepočítaně pronásledovaných nacistickým režimem. Téměř do konce roku 1938 byly tyto domy v Krušných a Jizerských horách takřka poutními místy, ve kterých oběti nacismu mohly načerpat dalších sil. Pro odpůrce nacismu byla ztráta těchto domů stejně bolestná jako pro sudetoněmecké Přátele přírody samotné, protože byly najednou zničeny ostrůvky svobody, z nichž do středního Německa odcházely protinacistické noviny a letáky.

Více o protinacistickému odboji československých (německojazyčných) Přátel přírody si přečtěte zde.

Obsazení sudetských území Říší znamenalo konec hnutí Přátel přírody, jehož domy byly vyvlastněny. Chata Morbach na Komáří hůrce se stala ubytovnou SS. Ústecký dům Přátel přírody v nakléřovském průsmyku, krásný a s velkou námahou zbudovaný dům Přátel
přírody místní skupiny Liberec na Královce a mnohé další spolkové zotavovny a místa odpočinku byly změněny na domovy Hitlerjugend nebo na spolkové mládežnické ubytovny. Také nádherný dům Lenzenberg v Krkonoších byl za Třetí říše vyvlastněn a předán SS jako ozdravovna. Za oběť nacistickému teroru padli také mnozí přesvědčení stoupenci hnutí.

Obrázky 7 a 8: Ubytovna spolku Přátelé přírody v Nakléřově (Nollendorf) v Krušných horách.

Obrázek 9: Nikolas Konhäuser, spoluzakladatel teplické skupiny Přátel přírody.

Obrázek 10: Jedna z nejstarších skupin Přátel přírody v Českých zemích byla založena už roku 1903 v Dubí.

Obrázek 11: Skupina Přátel přírody byla v Boleticích nad Labem (dnes část Děčína) založena roku 1909.

Turistický spolek Přátelé přírody Sudety, stav roku 1938
Místní skupiny:	105
Členové:	5435
Domy Přátel přírody:	28

Seznam domů, chat a ubytoven Přátel přírody, stav roku 1938

Krušné hory, západní Čechy Abertamy: turistická ubytovna místní skupiny Karlovy Vary. Aš: radniční škola. 12 slamníků s prostěradly a dekami. Duchcov: domov mládeže. Mezihoří u Chomutova: celoroční provoz. Karlovy Vary: turistická ubytovna. Hrob: německá škola, žákovská ubytovna. 10 matrací s dekami, poplatek za nocleh 1 Kčs. Liběchov u Želíz: Am Tanzplan, 12 matrací a dek. Mackov: provoz o sobotách a nedělích. Komáří hůrka: Morbachhütte. Tři velké ložnice, tři jednolůžkové pokoje. Celkem 90 matrací s dekami. Celoroční provoz. Nové Hamry: dům Přátel přírody místní skupiny Karlovy Vary. Přenocování po předchozí rezervaci možné pro cca 30 osob. Postele. Nepřetržitý provoz. Nakléřov: Celoroční provoz. 80 matrací a 85 slamníků s dekami. Přední Cínovec: provoz o sobotách a nedělích. Bez přenocování.

Severní Čechy Česká Lípa: domov mládeže (u plavecké školy), mohl být využit též členy spolku. Jílové u Děčína: Lidový sál. Podmokly: Ubytování Lidový sál, 20 míst ke spaní s dekami. Lužická chata: na jihovýchodním výběžku Luže. 40 matrací. Liberec: útulna na Královce v Jizerských horách. Otevřeno celoročně. 50 postelí, 100 matrací. Rynartická chata: na úpatí Křížového vrchu. Morava, Slezsko, Slovensko, Tatry Opava: odborová ubytovna v Lidovém domě. Jeseník: Lidový dům. Karlov (Jeseníky): 12 postelí, noclehárna s 30 matracemi, 40 slamníků. Modra a Piesok: 16 postelí a 60 matrací. Košice: 20 pryčen. Vrch Rumanová: pryčny pro 8 osob. Čermeľ: zotavovna Přátel přírody u Košic. 50 postelí.

Osud československých Přátel přírody po 2. světové válce

Po druhé světové válce Češi opět obsadili Sudety a sudetské dělnické hnutí ani jeho kulturní organizace nebyly povoleny. Co nezabavili a nevyvlastnili nacisté, nyní padlo za oběť Čechům; staré bezpráví bylo nahrazeno novým. Členové hnutí byli vyhnáni z Československa a ve svých hostitelských zemích, které se jim staly novým domovem, pokračovali jako členové nebo funkcionáři místních skupin Přátel přírody. V samotném Československu organizace Přátel přírody po skončení války obnovena nebyla a tento stav trval až do konce komunistického režimu v zemi.

Obnova spolku po pádu totalitního režimu

Po pádu totalitních komunistických režimů východního bloku se předsednictvo Mezinárodních Přátel přírody (NFI) začalo zajímat o možnosti obnovy spolku v zemích, v nichž spolek do druhé světové války působil. Předsedkyně Přátel přírody NDR, Annelies Eschke z Drážďan, byla již po dlouhá léta v kontaktu s turistickými organizacemi v Československu. S pomocí její

a Bruna Klause Lampasiaka byla ve dnech 12. - 14. dubna 1991 uspořádána přípravná konference, která předznamenala založení skupiny Přátel přírody v Jablonci. Dne 18. října 1991 se konala zakládající valná hromada v zasedací síni Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou, účastni byli i zástupci zahraničních skupin Naturfreunde. O založení české organizace Přátel přírody, která byla roku 1992 přijata do NFI, se zasloužili zejména Jan Černý a Karel Pavienský.

Už 24. září 1991 byly Ministerstvem vnitra České republiky schváleny stanovy a následně bylo Československé turistické sdružení Přátelé přírody zapsáno do seznamu občanských sdružení. Zakládajících členů bylo 55 a sdružení se dále rozrůstalo, především vznikla pobočná skupina v Liberci. Původně byla zakladateli zvažována možnost požádat v rámci restitucí o navrácení majetku původní organizace "Naturfreunde ČSR". Šlo především o turistickou chatu na Královce v Jizerských horách, známou veřejnosti jako Presidentská chata.

Historickou ironií je, že s ohledem na platnost Benešových dekretů se to ukázalo jako nemožné. Od samého začátku skupina Přátel přírody v Jablonci úzce spolupracovala se skupinou Naturfreunde v Löbau na území bývalé Německé demokratické republiky, která byla znovuobnovena už v roce 1990, a tato spolupráce trvá a rozvíjí se dodnes.

Přátelé přírody České republiky

Celostátní dimenzi získalo hnutí Přátel přírody zpátky až ve druhém roce samostatnosti České republiky. Dne 16. února 1994 totiž již zmíněné Čs. turistické sdružení Přátelé přírody spolu se sdružením dětí a mládeže Duha založily občanské sdružení Přátelé přírody České republiky. Vznikla tak organizace o zhruba 5000 členech. K další změně struktury došlo až v listopadu 2010, kdy vznikly další místní skupiny. V červnu 2015 vystupuje ze spolku organizace Duha, členy zůstává asi 500 převážně dospělých Přátel přírody z několika krajů Česka. V říjnu 2015 spolek přijímá kratší název Přátelé přírody z. s.

 

Obrázek 12: Přátelé přírody z Jablonce nad Nisou a Naturfreunde Löbau u energetického komplexu Schwarze Pumpe v německé Dolní Lužici, 1994

Obrázek 13: Přátelé přírody z Jablonce nad Nisou a Naturfreunde Löbau na výpravě do lesa, 1994

Obrázek 14: Zasedání rady spolku Přátelé přírody ČR a dobrovolníků v Pardubicích, 2013.

 

Zdroj:

1. Projekt Geschichte der Naturfreunde / Naturefriends' History
2. LAMPASIAK, Bruno Klaus. Naturfreund sein heißt Mensch sein: Naturfreunde im Widerstand 1933 bis 1945. Berlin : Naturfreunde-Vlg, 2013. ISBN 978-3925311345
3. Archiv spolku Přátelé přírody Jablonec nad Nisou, z. s.

Český překlad zahraničních pramenů: Marta Perůtková, 2017

Tak zní titulek článku obdeníku „Region nejen pro severní Čechy“, který vyšel dne 24. října 1991. Jen tak mimochodem: bylo to ve čtvrtek a cena jednoho výtisku byla 1,50 Kčs. Text obsahuje informaci o obnovení činnosti, tedy o znovuzaložení organizace Přátel přírody na území tehdy ještě Československé republiky. Jak se to tehdy přesně událo?

Místo konání: zasedací síň Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou. Termín: pátek 18. října 1991. Název akce: Ustavující valná hromada „Československého turistického sdružení Přátelé přírody“.

V sále se sešlo celkem 55 zájemců především z Jablonce nad Nisou, Liberce, Tanvaldu a Frýdlantu s cílem obnovit činnost organizace, která na našem území pracovala od roku 1907 do roku 1939, kdy byla nacistickým rozhodnutím násilně rozpuštěna. Přátelé přírody byli tehdy především v pohraničí Československa známi pod názvem Naturfreunde. Byli rozšířeni hlavně v příhraničních regionech v Jablonci a Liberci, měli ale své skupiny také v Praze, Bratislavě a jiných místech.

Stanovy nového hnutí byly schváleny už 24. 9. 1991 Ministerstvem vnitra České republiky. Podle nich bude sdružení vytvářet pro své členy všestranný turistický program, rozvíjet všechny druhy turistiky tak, aby zůstaly zachovány přírodní hodnoty krajiny. Sdružení vstupuje do mezinárodní organizace Naturfreunde Internationale se sídlem ve Vídni, proto byl na valné hromadě osobně účasten její zástupce pan Horst Richter a dále viceprezidentka hnutí Naturfreunde  Německé spolkové republiky.

Nová organizace má mít celorepublikovou působnost a její sídlo je v Jablonci nad Nisou. Základními jednotkami „Přátel přírody“ se mají stát místní kluby, které mohou vznikat už při počtu pěti členů, mohou se ale také sdružovat. Valná hromada zvolila devítičlenný výbor, ve kterém byli zastoupeni především hlavní aktéři obnovení činnosti Přátel přírody, mezi nimi pan JUDr. Jan Černý z Liberce a pan Karel Pavienský z Jablonce.

Tak to tedy všechno začalo, vlastně znovu začalo. Klub, tedy místní organizace Přátel přírody v Jablonci nad Nisou, si i dnes považuje za čest každoročně organizovat mezinárodní jarní turistický pochod, jako odkaz zakladatele pana Karla Pavienského, protože to byl jeho nápad a počin. Stejně tak se členové každým rokem vypravují na Tříkrálový výstup na Královku, což je dědictví po paní Renatě Velové, která byla rovněž zvolenou členkou prvního celorepublikového výboru.

Sylvie Staňková